Na zimu si zamkli dům, naposled kývli sousedům, i růže jsou ukrytý bezlistý. Pak se schová do mraků, beznaděj, opak zázraků, svět se ve dvou a v obětí líp pochopí. Jenže co se schová to se poztrácí, proto jsou zámky otevírací. Noc je ukrývá, den co se nedívá, jak spí a ráno jim odletí… Ještě chvíli můžou spát, tam kde se nechce nikdo ptát, kde není nutný říkat víc, než nic. Pak přiloží do kamen, ruku v ruce půjdou ven, svět ten už je nechytí v nebytí. Jenže co se schová to se poztrácí, proto jsou zámky otevírací. Noc je ukrývá, den co se nedívá, slova spoutaná snění vetkaná, chodí po špičkách a den se nedívá, jak spí. Protože z kopců se jednou musí dolů a každý dveře ty se musí otevřít, ty co nejsou a maj, tak budou spolu a vítr v sobě nosí bezvě tří. Noc je ukrývá, den co se nedívá, jak spí a vítr v sobě nosí bezvě tří. Tady dap daeu... Tady dap daeu...