Znám pár míst z nich tají se mi dech a buď si jist, že pro ně místo v srdci nenajdeš. Člověk na čas ztratí i to poslední co má a k modlitbám se vrátí až mu bude zpívat tma. No tak hudbo hraj, ať tu nejsem sama, jen já a tma, jen já a tma bolavá... Plamen zhasíná v nás dál už není, nezbyla nám síla jsme poražení do prázdných láhví od vína dám krátké psaní jak příběh končí jak začínal už nic nezměním Na okenní rám smutek uléhá, jak dlouho chce tu spát? Na okenní rám smutek uléhá. Vytržený list z paměti nikdy nečíst zpátky nelepit. Nebylo by tání bez zimy a v modlitbách mých přání spatřit oči máminy. No tak hudbo hraj, jak hrávala mi ona, než nastala tma nastala tma bolavá... Vzpomínkou ožíváš, už nic nezměním v šedé síni zpěv doznívá nikdo tu není jen v prázdné láhvi od vína dál skryté je psaní jak příběh končí jak začínal už nikdo neví. Na okenní rám smutek uléhá, jak dlouho chce tu spát? Na okenní rám smutek uléhá a já ho kolíbám.