1. Smekněte, lidé, a vzpomeňte v pokoře, zde leží příroda zabitá vámi; teď už si užívá v nebi tam nahoře, a vy jste konečně zůstali sami. Ten krutý poznatek, že vám tu překáží, byl pro ni těžký, však hrdě to nesla; na hrob její bagry už zeminu naváží, už rakev s přírodou do jámy klesla. R: A ještě před smrtí člověk ji rozčtvrtil a na kůl nabodl, dle něho po právu; bál jsi se člověče, že jinam uteče, proto ses rozhodl vykonat popravu... 2. Skonala tiše, ač mučena nelidsky, plačky jí nad hrobem ronily slzy; kněz dodal v proslovu, že odešla navždycky, a že všechny přítomné tuze to mrzí. A pak se sebrali a odtáhli na guláš, a za okny hospody začalo sněžit, před prahem zvracel opilý Mikuláš, už není v co doufat, už není v co věřit... R: A ještě před...