Já mám doma všechno z plastů, postel, židle, lustr, nádobí, s příbory i zubní pastu, dokonce i svoji dívku Aničku. Dřevo se mi zvláště hnusí, vždy bylo pro mne znakem chudoby, nahradit se rychle musí, neváhejme proto ani chviličku. R: Hmota umělá, co ta se mnou udělá, ta mě vždycky rozpálí, bývám z ní až nepříčetný; hmota umělá, žhaví mě až do běla, a vždycky mě dopálí, když jí není dost. Z přírody mám noční můry, musí se s ní něco udělat, nečekejme zázrak shůry, rozpumpujme továrny a chemičky. Asfalt, beton, sklo a kovy, zvláště ale hmota umělá, vyrobíme z ní svět nový... ...dosti bylo hlíny, stromů, travičky! R: Hmota umělá...