Ránům, se to krásně dál, rozednívá, nemusí bdít, po nocích. Ptákům, se to krásně dál, vznáší, zpívá, nemusí, žít, po klecích. A já, co nejdál hodím klíče od svých klecí, dvířka k ránům nechám, dokořán. Co nejvýš letím, křídla mám, mám i cíl, zemské tíži se jen, usmívám. Ránům, se to krásně dál, rozednívá, nemusí po nocích, bdít. Ptákům, se to krásně dál, vznáší, zpívá, nemusí, po klecích žít. A já, co nejdál hodím klíče od svých klecí, dvířka k ránům nechám, dokořán. Co nejvýš letím, křídla mám, mám i cíl, zemské tíži se jen, usmívám. Co nejdál hodím klíče od svých klecí, dvířka k ránům nechám, dokořán. Co nejvýš letím, křídla mám, mám i cíl, zemské tíži se jen, usmívám. Jen snít ale nestačí, nechceš-li být, přikován na světě, kuličkou v ruletě.