Kamínek

Bokomara

1. Zase se cítím jak kamínek v ponožce,
   týdny se zpožďujou, dny nejdou přesně,
   malý psí hovínko na cizí rohožce
   působí komicky vždycky a věcně.

2. Báby všech vrátnic mi rvou z ruky občanku,
   na čáře vrážím do lhostejných těl,
   típnu svý cigáro správcový o schránku,
   zazvoním na sebe - někam jsem šel.
R: Nohatá Simona z pátýho netuší,
   že její oči jsou hluboký tůně,
   nervózní ratlík ji táhne ven ze dveří
   a za ní v ovzduší zůstává nahořklá vůně.

3. Omámen vůní jsem rozlitej na schodech,
   sousedka kukátkem funí až sem
   a stará lítá furt v nějakejch obchodech,
   už táhne párky, Špígl a křen.
R: V bedýnce sobota Šimků a Krampolů,
   večer se táhne jak rýžovej nákyp,
   namísto vůně jen smrad párků v kastrólu,
   a mně se nedaří tu vůni vrátit,
   tu vůni vrátit, tu vůni vrátit, jé, jé, ...