Krejčovská panna

Bokomara

1. Marie umí tolik zvláštních slov:
   gabardén, fiží, průramek,
   a koukám na ni přes okenní sklo,
   dveře jsou věčně na zámek,
   rozmlouvá se šicím strojem,
   když šije šaty pro jiné,
   v ateliéru nad pokojem
   schází se Paříž s Londýnem.
R: Večer si rozsvítí lampion, pustí si ohraný valčík,
   krejčovské panně se ukloní, [: a potom naboso tančí. :]

2. Marie umí tolik zvláštních vět:
   ten dekolt, madam, hlouběji,
   tady vám, prosím, aplikuji květ,
   kosatec značí naději,
   vyzkouší si cizí šaty
   a tančí mezi zrcadly,
   má něžně růžové paty
   a hrudníček propadlý.

3. Marie umí tolik zvláštně žít,
   tichá jak výhled do dvora,
   přistřihnout, srovnat, potom zapošít,
   nůžky, cit, nit pokora,
   v těch šatech ženy se líbí
   a inspirují básníky,
   jenom ji nikdo nepolíbí,
   má v ústech věčně špendlíky.
R: