Muzikantské volno

Bokomara

   Časem jste vybledly, lásky mé na dálku,
   posílám proto k vám jen prázdnou obálku,
   je na ní adresa poslední hospody,
   kam jsem se usadil s kytarou na schody,
   budu si chvilku hrát, pouštět hlas po větru,
   jenom tak nalehko v košili, bez svetru,
   dneska tu nechci hrát velkého umělce,
   beru si po letech poprvé volno,
   snad mezi štamgasty přiberou vetřelce,
   co pivní sklenici rád zvedne kolmo.