1. Uličkou lásky jde zrzavá Magda a hlasy mužů se táhnou jak med: "je t'aime" a "wieviel" a "skolko" a "kagda", na ten svůj sex-appeal není tak drahá, svlíkám ji očima pátý den už, do mejch snů přichází nádherně nahá, já se dnes rozhod' jak pravý muž. R: Sáhnul jsem pro pět set do knížky vkladní a jdu k ní - k bohyni, k dívce snů mých, svatozář zrzavá vznáší se nad ní, a já si připíšu báječný hřích. 2. Už kroužím kolem ní jak průvan v bytě, už kroužím kolem ní jak vilný vrah, ona hned "mein Schaffer, mein lieber, was, bitte", a já jak frajer jsem do kapsy sáh', držím pět bankovek, už je mám v hrsti, já platím hotově - poslužte si, vzala je štítivě mezi dva prsty, pak se mě zeptala, co vlastně chci. R: Prohlídla si mě jak přírodní úkaz, znáte to - člověk má pocit, že sní, když jsem chtěl předložit občanský průkaz, kývla, že jdeme, a já jsem šel s ní. 3. Táhla mě za sebou, no, to jsem koukal, ulice, na konci dům a v něm sklep, abych se do dvířek přes pupek vsoukal, musel jsem předvést děsivý dřep, zůstaň stát u dveří, dál ani krok, řekla a usedla za počítač, jó, milej, sorry, please, pokrok je pokrok, nejdřív si ověřím, co ty jsi zač. R: Počítač - zmetek jen vyplázl jazyk, vyplivnul disketu, ohrnul ret, škrtlo v něm, bliklo, až zapomněl Basic, a já si neužil za svých pět set.