Jantarový komnaty

Bonsai

1. Až jednou sejdeme z hor, cesty se propadnou níž,
   tváře si nic zlého nemyslí, když nechceš, neublížíš,
   přípi(by)tky z dešťových par, na šátcích polední žár,
   až jednou sejdeme z hor, cesty se propadnou níž.

2. Zvukové vlny se šíří a slova, co nezahynou,
   na jedné ruce Ti spočítám jak šance pod lavinou,
   stačí je z doslechu znát, vyčíst je z kamenů, snad
   až jednou sejdeme z hor, cesty se propadnou níž.

R: Šrámy se zacelí, jizvy zjihnou, neděle pondělí vždycky stihnou,
   plechovej bubínek za lodní zvon, mě hledal můj bůh, byl to určitě on.
   Vodil nás větrem a nenechal spát, proto se pletem, když musíme lhát,

   až jednou sejdeme z hor, cesty se propadnou níž.

3. Vrcholy hlídají pád, jejich stín otvírá dlaň,
   do nitra hory Tě zvednou, nejdřív si klekni, pak vstaň,
   komnaty jantarový Ti v pravý čas pravdu poví,
   až jednou sejdeme z hor, cesty se propadnou níž.

4. Ve světě barev si číst, znát popěvek na jeden tón,
   v blescích se jeho tvar míhá, možná je vrytý do etruských spon,
   oči ho vyzařují, podle něj po mořích vraky plují,
   až jednou sejdeme z hor, cesty se propadnou níž.

R: Šrámy ...