Maturant židli kácí, právě objevil svět a hned se v něm ztrácí, barmance ke svátku přál, takže v Lucerně nám skončil další dětskej karneval, to chlápci pod penzí parket smetou, ty cejtíš fernet a já pudr s operetou. Noc na nás zuby cení, žádnou z těch rekvizit Nevymění. Kavárny vyplakaný, ulice nečasem rozfoukaný, nad tebou otazník sebe znaje, na krk ti dýchám teplo a jinotaje. Dýchám, tak co ti schází, jsou jiný, z kterejch nic nevychází řekni, kdo neumí lhát, když nechceš mluvit, zkus vyčarovat lásku co nejde brát odevzdaně, mít v hlavě karneval a přitom suchý dlaně. Hada sis na prsou hřál a šly o tobě pomluvy zlý Už jim odbíjí a já znala podoby tvý To co se brání pro jedno a to samý [: Že už máš dlouze korále rozsypaný :] Já budu rovnat tvou líc, teď fouknu do hrsti peří Jen se podívej, hladinu to nerozčeří Volným pádem lidi se pěkný stanou [: Když mě líbáš mám hlavu pomotanou :]