Sonet 66

Bratři Ebenové

1. Znaven, ach, znaven všímm, já hledám smrt a klid,
   když vidím zásluhy rodit se u žebráka
   a bědnou nicotnost zas v nádheře se skvít
   a víru nejčistší zrazenou hořce plakat.

2. A zlatý vavřín poct na hlavách nehodných
   a dívčí něhu, čest, servanou v okamžiku,
   a dokonalost pak, budící už jen smích,
   a vládu ve zchromlých pařátech panovníků.

   *: A jazyk umění vrchností zmrzačený,
   a blbost, doktorsky radící rozumu,
   a přímost, zvanou dnes hloupostí bez vší ceny,
   a Dobro zajaté a otročící Zlu.

3. Tím vším, ach unaven, já zemřel bych už rád,
   kdybych tím nemusel i
   lásce sbohem dát, lásce sbohem dát... :