Zapomeň, lásko, na to, že já jsem jenom ješitnej chlap, že věčnej strach, abys byla jen má dělá ze mě horšího snad. R: Jsi milá tak, že jako mrak jsou chvíle, kdy jsem sám, kdy necítím tvůj dech na ústech svých, jsi hezká tak, že jako mrak jsou tváře těch, co znám, a pokřik vran je každej jinej smích. Snad ďábel sám mi napovídal, že pláčeš kvůli mně, jsem trdlo, který zapomíná, jak málo lidí jako ty je. R: Jsi milá ... Každý den, i když mračíš se snad, provázíš můj každičkej krok, v myšlenkách, slovech pořád jen dál ozývá se: lásko, vždyť já jsem cvok. R: Jsi milá ...