Kahánek

Brontosauři

1. Obrysy domů ztrácí stín, po loukách bloudí mlhy dým
   a z černých krovů větví hvězdy chtěj' jít k nám,
   tak ještě pod zadek si dát pár dek, co v noci budou hřát,
   a za ruku tu svou, bez níž by stejskalo se, až začnete hrát.

2. Podivná vůně z blízkejch chat, dřevo je krása, co máš rád,
   když smůla z ulomených větví zdobí kmen,
   do láhve z limonády dát něco, co zmírní žízeň, hlad,
   a za ruku tu svou, bez níž by stejskalo se, až začnete hrát.

R: Písnička je lék, člověk by povstat chtěl a smeknout,
   když doba na kahánku pláče smutek má,
   čistá jak studánka, když zní, nocí když rozhněvaně hřmí,
   a vůbec nejhezčí je, když smíchem zazvoní.

3. Naposled podívat se jsou mámy, zda děti ještě spěj',
   ještě se marně ladí, však taky ne moc,
   a pak už cosi uvnitř rozplyne se, jen oči hledaj' dál,
   tam v ohni kdesi uprostřed je všechno, co sis odjakživa přál.

R: 
R: