Stloukám den

Brontosauři

1. Stloukám den, jen žít chci, žít,
   mně prší pláč, jen být, jen být,
   to nejsem já, ne já, já ještě sílu mám,
   to uvnitř blázen, on, a já mu utíkám.

R: Já říkám: ne, to ne, nač je ti pláč a vztek,
   a on jen blátem dál žene mě, dál,
   on je má tma a noc, k zoufání stres a stesk,
   on nezná naději, smích, a já bych se tak smál.

2. Stloukám den, já vím, že bude líp,
   a říkám: snad stačí jen chtít, jen chtít,
   jednou je hvězdná noc, pak přijdou mraky, mráz,
   za oknem těchhle změn utíká vzácnej čas.
R:
*: Stloukám den jen žít chci, žít,
   mně prší pláč jen být, jen být ...
R: