Tma

Brontosauři

1. To bys nevěřila, jak, jak sluší ti noc,
   čtyři světýlka očí a tma,
   tenhle zapadlej kout, jinak smutnej až moc,
   tebou voní a směje se snad.

R: Jen se schovej sem ke mně, já sílu teď mám,
   že bych rozbíjel skály a vlaky táh' sám,
   a když po tváři bříšky svých prstů mi jdeš,
   málem váhám, zda skutečně jseš.

2. To bys nevěřila jak, jak sluší ti noc,
   v tichu myšlenkám daří se líp,
   víc tě vnímám, co chceš mlčky beze slov říct,
   ve světle stud tvůj neřek' by nic.

R: Emi Ami H7 Emi Ami H7 Emi
R: