1. To bys nevěřila, jak, jak sluší ti noc, čtyři světýlka očí a tma, tenhle zapadlej kout, jinak smutnej až moc, tebou voní a směje se snad. R: Jen se schovej sem ke mně, já sílu teď mám, že bych rozbíjel skály a vlaky táh' sám, a když po tváři bříšky svých prstů mi jdeš, málem váhám, zda skutečně jseš. 2. To bys nevěřila jak, jak sluší ti noc, v tichu myšlenkám daří se líp, víc tě vnímám, co chceš mlčky beze slov říct, ve světle stud tvůj neřek' by nic. R: Emi Ami H7 Emi Ami H7 Emi R: