Vločky

Brontosauři

1. Z vlčích máků a ze sedmikrásek
   jaro mává na první vlak,
   otvírá bránu, zima byla tak dlouhá,
   čekal jsi, říkals': až pak.

2. Až z okapů dolů spadne poslední sníh,
   až řeka splaví zlámanej led,
   až vyrazí tráva v pražcích na nádražích,
   první jarní ruku semafor zved'.

R: Ještě je mráz a v noci studí tě, když nemůžeš spát,
   pár vloček zas spadne ti do očí a donutí vstát
   a sbírat větve s jehličím a přikrejt ten tvůj promrzlej dům.

3. Slovo je lék, když v písničce zní
   sborem v kruhu kamarádů,
   až do rána budou zpívat, smát se a snít,
   kameny házet řece do proudů.
R:
R:
R:
R: