Zahrádky

Brontosauři

1. Večer zapálil svíčky okolních lamp,
   ruku na tváři, ze mě si čteš,
   holka, tam smutku je na knížku, a já nevím, co s ním,
   pravda s nepravdou, láska i lež.

2. A písničky smutný, že ze slz by déšť
   pokryl zahrádky nad Berounkou,
   tak směj se a mluv, ať cítím, že jseš,
   já skloním se nad panenkou.

R: Já oči tvý, když bouří se a lesknou, jak když spíš,
   a když se nade mnou sklopí, mám rád,
   jsi štěstí, co splétá mi smích na dlaních,
   jsi můj jedinej hřích.

3. Večer zapálil svíčky okolních lamp,
   a ty chodíš, jak bych nebyla snad,
   těch večerů, co myslela jsem na tebe, víš,
   jak bys odněkud zdaleka spad'.
R:
R: + jsi můj jedinej hřích ...