Sedávala vždycky v první řadě, Napůl žena, napůl ještě mládě. Slíbil jsem jí mockrát při svém sólu, půjdem světem s kytarou a spolu. Uvěřila snadno tónům písně, ale doma hlídali jí přísně, až jsme jednou vymysleli výlet, měla přijít naše horká chvíle. R: Snad jsem si ji měl všímat víc, Lásky někdy pro pár slůvek zvadnou. Teď už vím a všem můžu říct: „Jistou nemáš nikdy holku žádnou.“ Snad jsem si ji měl všímat víc, dotýkat se jejích přání zlehka. Teď už vím a všem můžu říct: „Láska je věc neskutečně křehká.“ Když pak večer v kempu u rybníka Její pohled bleděmodře říkal, Přijdu k tbě jen co oheň zhasne, Přikývnul jsem všechno bylo jasné. R: Snad jsem... Oheň zhasnul, nebyla v mém stanu, Ani ve svém a noc přešla k ránu Jako meteor zmizela mi tak jsme zbyli s kytarou zas sami Tak jsme zbyli s kytarou zas sami.