Tatarských princezen tvář starých soch svatozář, kterou nosíš, krásná a nevědomá. Minové pole a dým skrýváš pod tajemstvím dávné cosi, já nevím co s tím. Jsi krásně šílená věčně z těla ti září červený svit jsi šílená ty nevíš, jak chtěl bych tě mít. šílená, občas bosa mi utíkáš po chodnících, jsi šíleCná než slzíš, buď létavicí. Záludnost malajských dýk loupež a taky dík to v sobě skrýváš, já nevím co s tím. Jsi krásně šílená věčně z těla ti září červený svit, jsi šílená, ty nevíš, jak chtěl bych tě mít. Šílená, občas bosa mi utíkáš po chodnících, jsi šílená než slzíš, buď létavicí. Jsi krásně šílená věčně z těla ti září červený svit, jsi šílená, ty nevíš, jak chtěl bych tě mít. Šílená, občas bosa mi utíkáš po chodnících, jsi šílená než slzíš, buď létavicí.