Silnice odnikud nikam, kamión a noc. Těžko si bez tebe zvykám večeře nic moc. Poslední z tvých bílých spon v sedačce zapadlá, Snadno bys teď uhádla, co bych si přál. Ve zpětném zrcátku hledám minulý čas. Z nočního čekání bledá otvíráš zas. Jako bych slyšel tvůj hlas, svůj den mi vyprávíš, já k tobě přisedám blíž, však má to kaz. Sám se svým stínem jen fotku tvou na skle mám, bloudím po cestách. Sám se svým stínem, vrátit se nemáme kam, ví-íš. Lépe se zlé slovo říká, hůř bere zpět, v ruce mi zůstala klika a v čaji med, Za okny ujíždí svět, setkání, loučení, už nemám k proclení nic, ani tvůj smích. Sám se svým stínem jen fotku tvou na skle mám, bloudím po cestách. Sám se svým stínem, vrátit se nemáme kam, ví-íš. V nonstopu, co do tmy bliká chvilku jsem sed, nad kávou brzy mi tyká blonďatej švéd. V báječný holce se splet, co na to říct mu mám ? Že taky zůstal jsem sám, docela sám ? Sám se svým stínem jen fotku tvou na skle mám, bloudím po cestách. Sám se svým stínem, vrátit se nemáme kam, ví-íš, kdo špatně táh. Sám se svým stínem jen fotku tvou na skle mám, bloudím po cestách. Sám se svým stínem, vrátit se nemáme kam, ví-íš...