1968

Daniel Landa

   
1. Původním záměrem bylo pár slov,
   Vykřičníky jenž by svědomím zněly.
   Chtěl by jsem žalovat prokletý rok,
   Kdy Čechové nestříleli.
   
2. Chtěl jsem být jízlivý k mlčení mas,
   Na starou jizvu pak chtěl jsem se ptát,
   Fakty mě zděsil ten šílený čas,
   Ten rok osmašedesát.
   
   
R: U okna stojíš a pláčeš Danielo,
   O čem pak ten kluk v tvým břiše sní,
   Ten rok se prý téměř nestřílelo,
   A ten kluk to teďka vkládá do písní.
   
3. Víc než šest tisíc tanků nám zacpalo krk,
   a osmset letadel jak hejna vran,
   hrdiny zahnaly za první smrk,
   zhasli nás ze všech stran.
   
4. Tanky tu duněly ulicemi,
   Národní muzeum rozstříleli,
   Půl miliónu chlapů z pěti zemí,
   Ráj pro mosazný včely
   
R: Pár hodin trvala poprava jarní touhy,
   Nechce se věřit co v rádiu povídá pán,
   Prapory zdobily smutné krvavé šmouhy,
   Svobodný národ byl za chvilku ukřižován.
R: U okna stojíš a pláčeš Danielo...
   
5. V očích máš slzy Danielo,
   Neboj a věř že zas bude líp,
   To se ještě tenkrát nevědělo,
   Zda Bůh se navrátí nad horu Říp.
   
   
6. V očích mužů ponížení,
   Bezmocně otáčí dopravní značky,
   Zranění lidé a ublížení,
   Z velmi těžké nakládačky.
   
7. A v naší louži našli se tací,
   Kteří sem volali cizí tanky,
   Ti dobře slouží a tak se to vrací,
   Na kolej bité kurtyzánky. 
R: Pár hodin trvala poprava jarní touhy... 
R: U okna stojíš a pláčeš Danielo...
   
8. U okna stojíš a pláčeš Danielo,
   Neboj a věř že zas bude líp,
   To se ještě tenkrát nevědělo,
   Zda Bůh se navrátí nad horu Říp.