1. Původním záměrem bylo pár slov, Vykřičníky jenž by svědomím zněly. Chtěl by jsem žalovat prokletý rok, Kdy Čechové nestříleli. 2. Chtěl jsem být jízlivý k mlčení mas, Na starou jizvu pak chtěl jsem se ptát, Fakty mě zděsil ten šílený čas, Ten rok osmašedesát. R: U okna stojíš a pláčeš Danielo, O čem pak ten kluk v tvým břiše sní, Ten rok se prý téměř nestřílelo, A ten kluk to teďka vkládá do písní. 3. Víc než šest tisíc tanků nám zacpalo krk, a osmset letadel jak hejna vran, hrdiny zahnaly za první smrk, zhasli nás ze všech stran. 4. Tanky tu duněly ulicemi, Národní muzeum rozstříleli, Půl miliónu chlapů z pěti zemí, Ráj pro mosazný včely R: Pár hodin trvala poprava jarní touhy, Nechce se věřit co v rádiu povídá pán, Prapory zdobily smutné krvavé šmouhy, Svobodný národ byl za chvilku ukřižován. R: U okna stojíš a pláčeš Danielo... 5. V očích máš slzy Danielo, Neboj a věř že zas bude líp, To se ještě tenkrát nevědělo, Zda Bůh se navrátí nad horu Říp. 6. V očích mužů ponížení, Bezmocně otáčí dopravní značky, Zranění lidé a ublížení, Z velmi těžké nakládačky. 7. A v naší louži našli se tací, Kteří sem volali cizí tanky, Ti dobře slouží a tak se to vrací, Na kolej bité kurtyzánky. R: Pár hodin trvala poprava jarní touhy... R: U okna stojíš a pláčeš Danielo... 8. U okna stojíš a pláčeš Danielo, Neboj a věř že zas bude líp, To se ještě tenkrát nevědělo, Zda Bůh se navrátí nad horu Říp.