Chcíply dobrý víly

Daniel Landa

1. Vydal jsem se do říše lesů, hledat víly,
   ty z pohádky,
   naději si s sebou nesu, netěším se na cestu zpátky.
   Trním a ostružím drápu se dál, až na kraj světa,
   kde najdu víly,
   a mýmu nápadu každej se smál, všechno bych vyměnil
   jen za tu chvíli.
   
R: /: Kdy na louce tancujou, svobodu milujou
   až já je uvidím tak půjdu rovnou k nim
   úplněk osvítí bílí luční kvítí
   to jejich hlas vzbudí důvěru v nás. :/ 
   

2. Na konci pěšiny ohně plály a kolem sedělo
   plno divnejch stínu,
   o svý životy mariáš hrály a poslali mě tam na mítinu.
   To je prej mítina? Spíš nějaká louka,
   do černý tmy oblečená,
   už bolej oči, jak pilně koukám, jestli tu netančí
   průsvitná žena.  
R: Kdy na louce tancujou, svobodu milujou...
   
3. A pak jsem uviděl ty mrtvý těla, na louce leželi,
   oděny v bílý.
                                              
   Jak kámen náhrobní skála tam čněla,
   byly to chcíplý dobrý víly.
                                      
   K tamtěm stínům jsem se vrátil,
   i oni hledali kdysi dobrý víly.
                                          
   Pár slov jsem s nima ztratil
   a pak jsme na cestu vyrazili. 
   
R: /: U strmý skály zábrany zůstaly
   viděl jsem chvíly chcíplý dobrý víly
   svědomí zmizelo a mě se zachtělo
   vykročit z řady a tak jsem zpátky tady. :/ 
   
R: /: Bojovat o štěstí se zapnutou pěstí
   nečekat, že víla dobrá by ožila
   Proti zlu zlem, ale nestát se grázlem
   jak ti, co zabili malý dobrý víly. :/