Menu
A+ A A-

Jméno ve skále

Daniel Landa

1. Je sychravý konec léta, rok 9 po Kristu. 
   Početný římský vojenský sbor se přibližuje 
   k místu zvanému Teutoburský les. 
   Unavení legionáři se ukládají ke spánku 
   a ač jsou vyčerpaní a prokřehlí, 
   není důvod k obavám. 
   Trestná výprava do srdce Germánie 
   bude do určité míry jen rutinní záležitostí. 
   Není na světě armády, 
   která by zkušené a dokonale vycvičené 
   legie dokázala porazit...   
   
      
2. Ptáci po nebi táhnou. 
   Slunce se k obzoru sklání. 
   Sedím a tesám do kamene. 
   Posílám bohům svý Amipřání. 
   Kéž je ze mne centurion, 
   kéž přijde řada na můj štít. 
   V lesích plných barbarů, jenž si nezaslouží žít. 
 
R: Soumrak pomalu padá 
   na šedivou ermánii, 
   nepřátelskou a zlou. 
   Nevíš, co bude zítra, 
   nevíš, co bylo dnes. 
 
*: V mlhách je cítit zrada 
   a močál čeká na legii. 
   Tak nevlídně nás vítá 
   Teutoburský les. 
      
    
3. Z nápisu ve skále se budoucí dozví,
   kdo před věky tu stál. 
   Kdo tu navždy svoje jméno vytesal. 
   Pak jednou tiše vysloví, ten kdo zabloudí až sem, 
   kostrbatá písmena psaná Římanem.  
R: Soumrak pomalu padá... 

*: V září roku 9 našeho letopočtu došlo v bažinách 
   Teutoburského lesa (na území dnešního Německa) 
   ke střetu tří elitních římských legií 
   v počtu mezi 30 až 40 000 muži 
   s germánskyým kmenem Cherusků, 
   vedených náčelníkem Arminiem (Hermannem). 
   Když se legionáři roztažení 
   do nekonečného zástupu jen 
   s velikými obtížemi prokousávali 
   z hloubi Teutoburského lesa na ně zaútočili 
   germánští válečníci ze všech stran. 
   Po třídenním masakru utrpěl neporazitelný Řím 
   jednu z nejkatastrofálnějších porážek 
   v historii a z početného kontingentu 
   se podařilo zachránit jen pár šťastlivcům. 

Login or Register


Nejrychleji a nejpohodlnějí se přihlásíte pomocí Vašeho účtu na Facebooku. {JFBCLogin}