Moravské pole

Daniel Landa

    
1. Často tady stává, unavené oči mhouří. 
   Statný starý muž je oděn ve svůj tmavý šat. 
   Na vrásčité tváři stopy dávno zašlých bouří. 
   Dnů a nocí, kterých nikdy nelze litovat.    
    
      
2. Na tom svahu stojí odkud kdysi viděl v dálce, 
   dvě železné pěsti s řinčením se zatínat. 
   Dva veliké voje chystaly se právě k válce. 
   Ten den bude mnoho mužů dlouho proklínat.    
    
R: Vlahá noc a jen měsíc bílý svítí na skály. 
   Jedni včera zvítězili, druzí plakali. 
   Krutou daň splatí české plémě, rány, hlad a mor. 
   Písně zlé do naší země přijdou z Branibor.
    
   
3. Na Moravském poli půda horká ještě pálí, 
   zrada, jak to chodí, mrcha, slaví zlatý čas. 
   Železná a zlatá legenda se v krvi válí. 
   Sám jako kůl v plotě padl král a padla hráz.    
    
4. Starý muž se zvedá, do studené noci kráčí. 
   Pokaždé na tomhle místě srdce zabolí- 
   Spatřit zemřít krále to na celý život stačí. 
   Vítr sílí, žene chrabrost někam do polí. 
   
R: Vlahá noc... 
      
5. Vlahá noc a jen měsíc bílý svítil na skály. 
   Jedni kdysi zvítězili, druzí plakali. 
   Krutou daň platí české plémě - rány, hlad a mor. 
   Písně zlé do naší země přišli z Branibor.