Verbíři

Daniel Landa

1. Verbíři jdou, na bubny bubnujou, 
   hory doly slibujou, 
   když na vojnu verbujou. 
   Holky hřejou, víno teče a nikdo neuteče. 
   Jak krásně umí prosit, vyhrožovat i lhát, 
   když s přívětivou tváří na vojnu budou brát. 
   Objeví se často tak, jako kdyby spadli z mraků. 
   Za zvuků bubínku duše kupujou. 
   S úsměvy andělů,  s úmysly vlkodlaků 
   prašnými cestami po zemích vandrujou. 
   
R: Budeš se bát jako šílený zvíře 
   a někde se schovávat v zablácený díře 
   a oni budou zalezlí, 
   prostě tě převezli. 
   
2. Sliby jsou chyby a za blbost se platí, 
   zlámaná grešle pálí tě v gatích. 
   Skutečnost je divoká a cena za to vysoká. 
   Verbíři jdou, na bubny bubnujou, 
   hory doly slibujou, 
   když na vojnu verbujou. 
   Holky hřejou, víno teče a nikdo neuteče. 
   Prapodivná partička - takový veselý kopy. 
   Už jim ale neuteče to, co jednou uchopí. 
   
R: Budeš se bát jako šílený zvíře...
   
3. Celou dlouhou vojnu prej se budeš jenom válet. 
   Tolik hezkejch markytánek projde tvym náručím. 
   A je jedno pod čím praporem, hlavně koukej nezahálet. 
   Že prej se ti bude hodit, co tě vojna naučí. 
   
R: Budeš se bát jako šílený zvíře...
   + Verbíři jdou... (sbor)