1. Pomalu kouzlo ztrácejí básničky tobě napsaný, bláhovejch slůvek závějí po bitvě dávno prohraný ptám se, co dál. 2. Už jsi tak strašně dlouho pryč, a navíc přestala jsi psát, a teď si, blázne, klidně křič, v oddělení nálezů a ztrát se [: nedovoláš. :] *: Tóny rezavý oblohou pokouší se plout, o ně se tříští pozdravy, co k tobě nemohly už dolétnout. R: Kráso má, trhni tou dlouhou opratí, vždyť ráno potkají se všechny cesty klikatý, vysněná, než se mi z hlavy vytratíš, labutě čekají, až se zas vrátíš. 3. Stužkou svázaný příběhy psaný pod oltář, rituál roky skládaný a ráno místo písně snář, co mu stejně nevěřím. R: *: Už jsi tak strašně dlouho pryč, tak čekám, až mi začneš psát, z tý dálky, kde se schováváš, ani slunko nedokáže hřát. *: Napiš mi aspoň slůvek pár, vždyť na to čekám, vždyť to víš, vždyť jsem ti o tom stokrát hrál, vzpomínku, lásko, nezničíš. R: