Bůh ví

Devítka

1. Bylo mi míň, než se v zrcadle zdálo,
   básně jsem potají zkoušel psát,
   pod tvým balkónem v zimě trochu záblo,
   prsty jsem cigaretou chtěl si hřát.

2. Proč se mi vzpomíná tak těžko a líně
   na kluka, kterej mi pod balkónem hrál
   ty svoje písně opsaný z hrací skříně,
   dneska už vím, že o mě opravdu stál.
R: Stromy zlátnou s každým podzimem
   a my se touláme noční krajinou,
   s námi sbor havranů zpívá chór pro všechny pěší,
   kam zítra dojdem, snad jen Bůh ví,
   kopyta duní při cestách za jinou,
   za závojem z ostružin hvězdný prach, co pod botama zvoní.

3. Kde zrovna spíš, který slunko ti svítí
   a kdo tě po loukách snů provází,
   já dneska žiju, jak se dá, z malichernejch všedností,
   písničky z dětství jedna s druhou odchází.

4. Obutá do ticha mým pokojem září
   vzpomínka na chuť obyčejnejch rán,
   na starou kytaru, na hlas s mladou tváří,
   bojím se, že ho víc už nepotkám.
R:
*: + kam zítra dojdem, snad jen Bůh ví,
     kopyta duní při cestách za jinou,
     za závojem z ostružin hvězdný prach, co pod botama zvoní ...