1. Bylo mi míň, než se v zrcadle zdálo, básně jsem potají zkoušel psát, pod tvým balkónem v zimě trochu záblo, prsty jsem cigaretou chtěl si hřát. 2. Proč se mi vzpomíná tak těžko a líně na kluka, kterej mi pod balkónem hrál ty svoje písně opsaný z hrací skříně, dneska už vím, že o mě opravdu stál. R: Stromy zlátnou s každým podzimem a my se touláme noční krajinou, s námi sbor havranů zpívá chór pro všechny pěší, kam zítra dojdem, snad jen Bůh ví, kopyta duní při cestách za jinou, za závojem z ostružin hvězdný prach, co pod botama zvoní. 3. Kde zrovna spíš, který slunko ti svítí a kdo tě po loukách snů provází, já dneska žiju, jak se dá, z malichernejch všedností, písničky z dětství jedna s druhou odchází. 4. Obutá do ticha mým pokojem září vzpomínka na chuť obyčejnejch rán, na starou kytaru, na hlas s mladou tváří, bojím se, že ho víc už nepotkám. R: *: + kam zítra dojdem, snad jen Bůh ví, kopyta duní při cestách za jinou, za závojem z ostružin hvězdný prach, co pod botama zvoní ...