1. Zas voní zem, pohádkář pamětí bloudí, z dýmu prošlých vteřin voní moudrost let, čas krajánků, co v knajpách za příběh loudí, aspoň na chvíli stín, než půjdou zas dál. R: Hledám tě v příbězích léta, má víro, až tam, kam troufám si jít, v kouzle mých zelených rán, tichá víro, snídám tvůj posvátný klid. 2. Čas návratů, králů, co k útoku zvou, zas jednou vlastní zem našli na konci svých cest, čas bílejch koní, co s mladou trávou se rvou, hřívy spletený s pramínky půlnočních hvězd. R: R: Hledám tě v příbězích léta, má víro, pojď dál, bez tebe ztrácím i dech, čaroděj ze země snů rukou máv', a z oblaků dolů svál svůj první bílej vzdech ...