Menu
A+ A A-

Holka z Větrných hor

Devítka

1. Z Větrných hor přicházíš a já se cítím jak král,
   kámoško nalezená, ve vlnách jihočeských trav,
   pevná jak vzdor hradních zdí, něžná jak píseň, co psal
   pro holku milovanou vesnickej kluk, stejnej jak já.
R: Smíš se obléct do tmy města, pořád stejná zůstáváš,
   smíš si obout velká gesta s vírou, že se předěláš,
   jsi stejná holka jako dřív, z hor Větrných.

2. Já moc dobře vím, jak je fajn, že holky jako ty jsou
   a že je občas můžem mít, jako má básník múzu svou,
   před rozedněním v náručí do spánku nás odnesou
   a kouskem svýho srdce zahřejou jarním loukám klín.
R: Smíš se obléct do tmy města, pořád stejná zůstáváš,
   smíš si obout velká gesta s vírou, že se předěláš,
   stejně jsi stejná jako dřív,
   rosou pokřtěná na vílu větrem ošlehaných skal,
   z jarních potoků svou sílu snad ti Bůh do vínku dal,
   jsi stejná holka jako dřív, z hor Větrných.

Login or Register


Nejrychleji a nejpohodlnějí se přihlásíte pomocí Vašeho účtu na Facebooku. {JFBCLogin}