Julie a Romeo

Devítka

1. Z lásky trochu blázen Romeo zpívá
   serenádu ulice a každej se dívá,
   jak ze stínu pod lampou jeho slova letí k ní,
   co ty, co já, co s náma dvěma bude dál.

2. Julie když ho vidí, u srdce ji pálí,
   jak pod oknem stojí a zpívá a cizí tóny z dáli zní,
   jak stovky stejných jako on, jako oni, jako my
   svých hvězd se ptaj': co víc ti, lásko, můžu dát?
R: Julie, kostky už dávno hodil čas,
   ale já vím, že stejný srdce bije v nás,
   a z uší se mi vytrácí ta píseň z filmu,
   kdy, sakra, budeš schopná říct: ten čas byl trochu zlej, Julie?

3. Půjdeš se mnou zpátky, tímhle směrem stál kříž,
   ty cesty byly sprostý a zlý, jenom ten svět byl týž,
   pro tebe sním ten svůj sen, sen padlých andělů,
   jak mě můžeš brát jako jeden ze svejch údělů?

4. Spoustu toho neumím, třeba mluvit jako v TV
   a psát písničky o lásce, jaká je - to stejně nikdo neví,
   ale vše, co můžu, chci ti dát, polibek přes mříž veršů svých,
   až jednou zavoláš, skončím s tím vandrem po štacích.
R: Julie, dávno jsi jiná než ten film,
   žádný hvězdy nad hlavou a láska za hrob, o níž sním,
   však místo pro nás musí být aspoň v tom filmu,
   snad ho zase jednou budem hrát a z lásky slzy krást, Julie.

5.=1.