Ještě stojí starý dům,pustý a zapomenutý, ve stínu kaštanů si pomalu kleká do trávy. Ještě stojí starý dům, tak jako ještě žijem já a ty, já tvůj člověk a ty mý město, dva filmy odstavený od slávy. R: Ještě stojí starý dům, omítka padá na plyš sedadel, milence kteří se sem chodili hřát, dávno už ohnula tíha dní. Už dávno nehrají v tom starým kině na předměstí, mezitím čas nám sepsal plány dětských let. Tolikrát potají to plátno smíchu i bolestí hledal jsem v rozvalinách let tak jako dřív. Poslouchám jak nám tiše padá svět, jak praskaj zdi a střechy životů, a my jsme den ze dne horší a horší, jak stárnem. Poslouchám jak v šedivým proudu let čerstvý rány se moc nehojí a sny o lásce a hrdinech z plátna blednou jak v dálce se ztrácejí. R: Poslouchám jak nám tiše padá svět, jak praskaj zdi a střechy životů, už nejsme milenci a nechcem se hřát, smějem se pohádkám, kde dobro vítězí. A ty už nehrají v tom starým kině na předměstí, mezitím čas nám sepsal plány dětských let. Tolikrát potají to plátno smíchu i bolestí hledal jsem v rozvalinách let tak jako dřív.