Krajina bílých míst

Devítka

1. Když odsedlávám ráno sny - svou větrnou stáj,
   i poslední z chromých ptáků válku vzdá a odletí
   do čtyřech stran najednou s tebou víc
   než bez tebe sám.
   
2. Když úsvit mě v očích bolí, mám ten odvěký strach
   plavců co k břehům zatím neznámým se přiblíží
   a zůstanou stát nesmělí
   jak svázal je hlad.

R: Má krajino bílých míst,
   má hvězdo na mapách ztracených
   ještě jsi svá jenomže já.
   Do pavučin ptačích hnízd,
   můj ostrove stokrát vysněný
   spoutám tě vším o co jsem stál.

3. Snad právě dnes ráno, vyplouvám na poslední z cest,
   mám španělskou krev a víno divoký
   a mírnou loď jak můžeš jen chtít
   ve vlnách jsem utopil klid.

R: Má krajino bílých míst...