1. Konečně ticho pod vlajkou zbabělých vzala mě včerejší noc a už jsem to nebyl já, vždycky tak silný vždy první z posledních je toho na mě už moc, včerejší den se mi snad jen zdál. R: Královno, věř mi, nejsem poslední, kdo položil svět na tvůj práh. Královno, věř mi, až se rozední, další princ bude hrát o tvůj strach. 2. Sílu všech stromů, hvězd, božích doteků v jediným překrásným snad, asi to nebylo jen jsem chtěl, teď zpátky dole, slibů až po střechu, už se tě nehodlám bát, stejně nedělám, co bych měl. R: Královno, věř mi... 3. Polední teplo prý všechno vyléčí i malý zbytečný strach z toho, co snad jsem řek, jednou to poznáš, vášeň i bezpečí, stříbrný vítr a snad i lásku a za ní vděk. R: Královno, věř mi... + Královno, věř mi, nejsem poslední, kdo položil svět na tvůj práh. Královno, věř mi.