Litvínov 75

Devítka

Byla svatá noc tak kolem roku sedmdesát pět
Venku na Pilaři praskal snad půl metru tlustý led
Tam kde je dneska Ruská honili se kluci na saních
Tátové kouřili a z jedný lahve pili levnej líh

I svatý Petr v zemi nesvatý se smál
Když si ty poctivý na prstech počítal

Byla noc a farář na půlnoční kázal skoro sám
Stejně ta slova starou klenbou našla cestu ke hvězdám
I k týhle přerozbytý zemi Bůh se snášel ve vločkách
Na chlapy od uhlí co mají navždy v očích černý prach

A malý Jeník v zemi nesvatý se smál
Zatím jen od jedné do pěti počítal

     Na naši jízdu králů svítil měsíc bezohledný vrah
     Mizerné poezie s blbou rudou hvězdou na klopách
     Tam někde hluboko v nás čekal prostý přitesaný kříž
     A hlas co říkal já jsem tu a ty mě jednou uslyšíš

Byla svatá noc a hradem českých králů chodil mráz
A rybář Pavel vázal zase nové uzly na provaz
Ale nám pod saněmi křupal stále stejně stejný sníh
Ještě jsme netušili jak je těžký úděl bezmocných

To všechno přišlo s věkem jak na jaře mráz
Když lidi zabíjel ten ne prostor ne čas

     Pak někdo zpíval někdo udával a někdo se jen bál
     A nám přes všechno rostly vlasy i ten život běžel dál
     Tupě jsme poslouchali i když nikdo nechtěl poslouchat
     Všichni jsme stáli na dohled těch velkých otevřených vrat
    
Svatý Petr s bílou přilbou věčným mourem na řasách
Zatípnul Startku a řek partyzáni nemám o vás strach
I když už desítky let nejezdím po Ruský na saních
Ty vločky cítím i tu trapnou bídu sedmdesátých

A já vím to že ke mně tehdy mluvil Bůh
A že ta kořalka to štěstí je můj dluh