1. Moje Mary-Jane zas kotví v přístavu, včera po letech jsem slyšel zpívat racky nad hlavou, teče kořalka a léčí únavu, holky jsou každým lokem hezčí, každej už vyhlíží tu svou. 2. Tak zase na pár hodin život podvedem, budem si hrát, že nejsme kmáni, co jim bída čouhá z bot, a když už víc než stáhnout plachty nesvedem, tak aspoň nebrečíme, to nám jenom z očí stříká pot. R: Co jsem se navztekal a nadřel v podpalubí mojí starý neposlušný holky dřevěný, balíky potrhanej plachet a kluci přes palubu hloupě ztracený, a hořký slzy bezmoci, to když se v bouřce kácel stožár poslední. 3. Moje Mary-Jane už není to, co dřív, už jenom vzpomíná na starý zlatý časy bláznivý, a tak si po těch letech říkám: žádnej div, že čím dál častěji mám chuť přistát, i když je vítr příznivý. R: Najdu si vás ve starý knajpě, moji námořníci světem protřelí, s cigárkem, pivem, pádlem v ruce, a jako vždycky marnotratně veselý, sednu si ve špinavým koutě a budu věřit, že ten večer neskončí.