Občas to zvládám

Devítka

1. Roky mi křídla stříhaj,
   já stále hledám zem a stáj, kde čeká můj kůň.

   Slova, co se mnou líhaj,
   stále míň upřímný se zdaj, jak špinavá tůň.

R: Jen občas to zvládám, když chce se mi psát,
   když tóny do pražců skládám a bezpočtukrát se zkouším ptát,
   kde jsi moje spásná a čistá jak sníh,
   písničkou houpavě krásná tam, kde končí hřích, 
   tě zbývá dost i pro můj svět.

2. Roky jsou čím dál kratší,
   právě když dostávám tu chuť žít každej den dýl. 
   V noci se na mě tlačí,
   sny, co jsou těžký víc než rtuť, v hospodách zavíraj dřív.

R: