Ospalá

Devítka

1. Zase ospalá,
   podobná prázdnýmu nádraží,
   v očích ti odpočívá čas,
   unavený dlouhý bloudění.
   
   Hodiny stojí
   a tikot srdcí kolem zní,
   snad jen slunko šlo už spát,
   vždyť se mi zdá, že venku ptáci zpívají.

R: Vidím jak hoří na všech kopcích
   barevný sklíčka, když je soumrak pohladí,
   podobný perlám ve sklence vína,
   pláče jak svíčka tvůj portrét co mám rád.

2. Lásko, víš,
   jak je mi smutno,
   a na stole je láhev dopitá.
   
   A každým dnem
   blíž se vracím,
   jako jeden z ptáků toulavých,
   který zpátky domů s jarem odlétá.

R: Dokud vím, že hoří v našich srdcích,
   barevný sklíčka, když je soumrak pohladí,
   podobný perlám ve sklence vína,
   pláče jak svíčka i z krátkejch doteků.

3. Nebe šedivý,
   obrázek krajiny bez listí,
   to s vodou líně odplouvá
   tvá vůně z mýho těla.
   
   lodě se loučí s přístavem,
   zase jedna dlouhá pouť,
   nám začíná.