1. Pomalu končí léto, stráně zhasínaj' jako tvý oči na podzim, co se v nich ztrácím, pomalu končí léto a řeky našich vrásek maj' zase o rok hlubší proud, tiše se vracím. *: Pod křídla stromů, co někde nad hlavou malujou do tmy moji tvář, už se v ní nepoznám. 2. Potichu černej pták na okno zabuší, už nased' podzim do vlaků, v kterejch se čeká na nový země sluncí, kde duše osuší ze smutnejch dešťů dívčí smích a sliby nových jar. R: Touho, leť, brána pokladů se otvírá, já si znova zabalím a budem někde spolu hrát, barevnej svět v záplavě listí posbírá mý právo blázna jednou si zkusit volnej pád. 3. Tulák pan Andersen jako by prstem kýv', za městem v polích usnul čas v peřinách ticha. do oken padá noc o nějakou chvíli dřív a divnej podzim někde v nás na struny dýchá. *: Červený slunce na drátech usíná, ve mně se něco probouzí, pak už jen poslouchám ...