1. Můj hebkovlasý koníčku, jak se ti žije beze mně, jak se ti dýchá poslíčku nejistých zpráv a krásných vět, co umí zbořit sedm zdí. Má hebkovlasá pohádko, už jsem i otočil proud řek a snesl z nebe pozlátko a za tu strašnou řadu let zbořil jsem nejmíň sedm zdí a sedmerý hřích odpustil. R: A přeplaval sedmero moří a sňal nejmíň sedmero hlav a zpíval že touha v nás hoří a učil se nazpaměť Splav a plival do řeky z mostů a přál si pro tebe štěstí a pro sebe klid a třeba posledním z hostů co vítáš chtěl jsem být. Můj hebkovlasý koníčku. 2. Můj hebkovlasý koníčku, jak se ti žije bez lásky, s botama místo střevíčků, jaký si kreslíš obrázky, když večer špatně usínáš. Má černovlasá písničko, jak se ti žije bez písní, jak se ti dýchá přes sklíčko růžový k neuvěření, zbývá ti snad sedm zdí a sedmero let než pochopíš. R: Proč jsem přeplaval sedmero moří a sňal nejmíň sedmero hlav a zpíval že touha v nás hoří a učil se nazpaměť splav a plival do řeky z mostů a přál si pro tebe štěstí a pro sebe klid a třeba posledním z hostů co vítáš chtěl jsem být. Můj hebkovlasý koníčku. Můj hebkovlasý koníčku.