Co nesplněných přání se vznáší nad střechou města co Bůh jim věnem dal, časem a bídou popsaní včerejšku blíž. Nad hlavou křídla ptáků osudem s nima spojený poutníci z prošlejch staletí, malíři lidskejch osudů na plátnu dní. Vítr jejich fléten jak stříbro zazvoní dotkne se zámků vzdušnejch bran, na masce klauna věčnej smích a pod ním tvář - pravda co rány otevírá. Osudem mrtví jak dvojka labutí když ztratí chuť někam dál jít, opilí závratí co jim připraví cesty bez návratů. Ztracení v nocích a v letmých objetích s holkou co chtěla jenom žít, uplakaná tráva ráno vypráví jak tančí víly z dětskejch snů. Svý postavy si lepí z polí i kostek velkoměst po stěnách stékají jak déšt, pobaví a zmizí jako noc co tisíckrát je tu pro tisíc a jedno přání. Osudem mrtví jak dvojka labutí až ztratí chuť někam dál jít, opilí závratí co jim připraví cesty bez návratů. Ztracení v nocích a v letmých objetích s holkou co chtěla jenom žít, uplakaná tráva ráno vypráví jak tančí víly z dětskejch snů.