1. Když z nálady se někdy zapálí svíčka, víno sladce zazáří, pak chutná jak lák, to se někdy stává, že nejde to spát, když k ránu se stejská po těch, co už nepřijdou. R: Oblékám tvůj kabát a cítím tě blíž, a struny, co jsou stejně starý jako já, zkouším rozeznít a hrát, vždyť slyšíš, to jsem se Zuzanou já. 2. To requiem, co zkoušel jsem ti psát, doznělo a na další už nezbyl mi čas, když jsi překročil práh, to se někdy stává, že vidím tě stát tam u našich dveří, sám sebe slyším tiše vydechnout: pojď dál. 3. Sedíš se mnou v tichu čtyřech stěn, který tě nepamatujou, stejně jako já - tvůj syn, kterej se začíná bát, že tvý slova stárnou rychleji než já, vždyť včera už není a někdo jinej počítá náš čas. 4. Jiný jsou písně, nežs' mě učil hrát, a slova o lásce a pravdě a cti jinde učej' se stát, jen dál se s nima hází, jak dobře to znáš, přesto slyším, jak říkáš: buď jako já, přesto chci slyšet, jak říkáš: buď jako já. R: A já oblékám tvůj kabát a cítím tě blíž, když struny, co jsou stejně starý jako já, těch pár měkkejch tónů, co od tebe znám ...