1. Už si nevzpomínám, jak hladil tvůj hlas, když místo milování jsi četl mi z knížky a já, unavená tvou představou lásky, šla spát. 2. Bylo to nezkažený a nudný jak čas, když do omrzení svý vteřiny vláčí, mám ve vlasech stříbro těch nocí zbytečných. R: Nechtěla jsem nic víc, než prožít tu chvíli, když svítá a na kůži pálí ten nejkrásnější hřích. 3. Když sis mě přestal plést se svatou Magdalenou, všechno se změnilo a na těch pár nočních bouří teď s odstupem let spíš s něhou vzpomínám. 4. Pro touhu z přesvědčení je snadný zapomenout, že i nejhezčí sny zšednou, když se splní, teď nejsem si jistá, kdy stojí za to chtít. R: Ale vem si mě, jaká jsem, to jediný nabízím, vždyť možná jen blázen má právo na štěstí. 5. Ráda si připomínám, jak voní tvůj hlas, když po milování mi předčítáš z knížky, a jednu věc vím: jsem šťastná jako dřív, a jednu věc vím: jsem šťastná ...