1. Pod kůží strach a slepý noční tmou, ještě mám v kapsách vlhko z tvých dlaní, v bílejch krách tam někde nad tebou vlaky se kříží a na všech starejch cestách sbírají se touhy a sny moře otevřít, když už víc nemůžu dát. 2. Línej stín pochoval hvězdy snad, jen tiše zvoní tvůj dech v těch závějích, dobře vím: není kam utíkat, a navíc nechci, a tak ti tiše šeptám aspoň tuhletu noc, aspoň tuhletu chvíli, když už víc nemůžu dát. R: Kolik mi zbývá pohledů, než se do tmy otočíš, had ráno ztuhlý do ledů svůj ráj si nevybírá, a noci rychle ubývá, po zmrzlý trávě přichází novej den, zůstal jsem tu tiše stát ... R: