1. Někde v horách svítá, v mlze ztracenách snů, kovbojů, farmářů z plání až do konce dnů, není vám dáno být, tam kde spí slunce v osení, v očích vám zůstal ten chlad vrahů z donucení. 2. Slyším vás křičet z tý dálky, dusí mě zbytečnej hněv, v rachotu střel věčný války, na rukou vaší krev, všechny ty rány mě pálí, vy zasvěcení, pod kůží vás všechny mám, vrazi z donucení. R: Máme příliš malej svět a příliš mnoho hrdinů pro jednu zemi na odpis co žije na dluh vlastních snů. 3. Víc než slunko mi scházíš, když vítr pije můj pláč, nad světem bláznů se stmívá a smrt je blíž než se zdá, jenže v dlani máš psáno, že my dva nezkrocení, stojíme dál proti vám, vrazi z donucení.