Život po vteřinách

Devítka

1. Řekni mi, řekni, co se honí ti hlavou,
   když máš pocit, že tvý ryby řekou zbytečně plavou,
   řekni mi.

   Řekni mi, řekni, kdo ti stojí o tu lásku,
   o ty večery a noci v póze bohémských pásků,
   řekni mi.

R: Zlehka jak dým se rozpouští
   dny po vteřinách, pro děti člověka na soudný den,
   zvoní na věžních hodinách
   i trnů je víc než stihne otupit čas.

2. Spočítej rozumně svý má dáti - dal,
   je ti přes třicet a stejně nejsi Bůh ani král,
   snad jen já.

   Snad jenom ty mi někdy stojíš za tu lásku,
   za ty večery a noci, za tu frajerskou sázku
   na život.

R: Zlehka jak dým se rozpouští
   život po vteřinách, na krátko na zemi a na dlouhý rok,
   spaní po cizích peřinách,
   jen na vlastní krov, nějak nám nezbývá čas.

3. Když vany zhasnou, sejdem z očí i z mysli,
   lesklí od potu a rozdaný těm co zrovna přišli.

   Zestárlí na cestě a hrdí na tu lásku,
   na to že jsme někm přivezli svou frajerskou sázku
   na život,
   na život,
   na život.