Někde venku štěkaj dogy a zvolna padá tma a když se úplně setmí, ten štěkot utichá. Noční ticho tříští hlasy co mi rozrývají týl. Čeká nás poslední ráno a mě aspoň tisíc mil. Když se dívám z tvýho prahu, jako bych na rozcestí stál a potom se otočím zpátky, tam, kde jsem s tebou spal. Jenže v zádech tuším cestu a ta mě táhne ze všech sil. Čeká nás poslední ráno a mě aspoň tisíc mil. Ten můj hlad a divnej neklid to je špatný znamení, slova jsou jenom slova a na ničem nic nezmění. Zůstala's pořád stejná, i já jsem zůstal co jsem byl. Čeká nás poslední ráno a mě aspoň tisíc mil.